MUDr. Magdalena Anna Horáková

Moje matka Doc. MUDr. Maruřka Horáková, Dr.Sc., byla zakladatelka České Flebologické společnosti a přednosta dětské kožní kliniky II. Lékařské fakulty University Karlovy v Praze v Motole. Jako první se zabývala problematikou výskytu varixů v dětském věku a získala tím mezinárodní uznání. Stává se v r. 1983 Vice prezidentem Mezinárodní flebologické unie.

Můj otec Doc.MUDr. Jaromír Vojtěch Horák, Dr.Sc., byl vedoucí katedry tělovýchovného lékařství I. Lékařské fakulty Universirty Karlovy v Praze a byl presidentem České Společnosti tělovýchovného lékařství. Byl nositelem Purkyňovy medaile České lékařské společnosti JEP, veřejného uznání Za zásluhy a rozvoj čs. tělesné výchovy. Jako interní lékař se úzce zabýval kardiologií a velmi obohatil lékaře i laiky svými poznatky o infarktu myokardu a výzkumy týkající se cholesterolu..

V Praze jsem absolvovala základní školu od r. 1969, kdy po dvou letech jsem udělala zkoušky na výběrovou základní školu zaměřenou na rozšířenou výuku francouzštiny ve Vojtěšské ulici v Praze.

Vzpomínám velmi vděčně na toto období mého života, jelikož naše paní učitelka Jarmila Procházková, kterou dostala naše třída na francouzštinu, byla mimořádná žena, která svoji práci měla jako poslání. Její hodiny francouzštiny nebyly hodiny jako ve škole, ale jako něco, na co se člověk vyloženě těší, dokázala tak úžasně zaujmout, že to byly hodiny jako v pohádce.!!!

Základní školu jsem dokončila v r. 1977 a potom následovalo studium gymnázia Budějovická v Praze 4, kde jsem v r. 1981 maturovala.

Měla jsem velikou touhu jít ve stopách svých rodičů a již od první třidy to byl můj sen.

Když jsem byla přijata v červenci r. 1981 na I. Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze měla jsem pocit, že mám křídla a mohu se rozletět jako orli!

V roce 1987 jsem na I. Lékařské fakultě University Karlovy v Praze promovala.

Toužila jsem se zabývat křečovými žilami jako moje mamička. Jí vděčím za celý svůj další start, protože moje mamička věděla, co potřebuje perfektní základ, abych mohla samostatně pracovat. Sdělila mi, že se musím přihlásit na aspiranturu do DDR. Tato její myšlenka mne zpočátku vyděsila. Nechtělo se mi, ale poslechla jsem. S odstupem doby jsme vysoce odcenila, její vedení... Složila jsme zkoušky a rok jsme musela čekat, než se aspirantura vyřídila papírově. Tím jsem jeden rok pracovala v Ústavu histologie a embryologie III. Lékařské fakulty na Vinohradech.pod vedením Doc.MUDr. Hany Pohunkové, která byla velmi dobrým odborníkem. I zde to byl pro mne přínos, jelikož jsem velmi podrobně pod mikroskopem mohla sledovat stavbu cév.

Toužila jsem dělat chirurgii. Již jako malá, když jsem chodila hrát na klavír, tak moje paní profesorka vždy mamičce říkala: „ Ona je úžasně šikovná“. Říkala to zcela vážně, jelikož jsem neměla až zase tolik sluch. Avšak i přes tuto překážku, díky daru zručnosti, jsem se dokázala naučit i těžké skladby. Zcela bez potíží jsem hrála romantiky , nejraději Chopina. Ale jakmile bych měla zahrát J.S.Bacha, tak tam by nikdo nepoznal, že hraji Bacha, jelikož Bach je v muzice základ, jak říkala moje profesorka! Zde je již zapotřebí sluch!. Svoji manuální zručnost jsem chtěla vložit do chirurgie. Mamička mne v tom velmi podporovala a říkala mi, že musím dělat něco svýma rukama, jelikož tam je moje místo, ale nechtěla mne pustit na velkou chirurgii. Vedla mne směrem na dermatologii, která má rozsáhlou část korektivní dermatologie, kde tato drobná chirurgie se jí zdála pro mne lepší.

V září r. 1988 jsem nastoupila aspiranturu na klinice Dermatovenerologie na Humboldtově Universitě v Berlíně na klinice v Charité. První rok byl pro mne téměř k nevydržení!! Velmi těžké bylo i to, že moje rodná sestra dvojče nastouipila v Halle a ta je vzdálená od Berlína několik hodin cesty. Myslela jsem, že to nezvládnu. Po třech prvních měsících jsem mamičce trochu naznačila, že bych raději domů. Ona zvedla obočí a řekla: „ To se opovaž!“ Uplynul rok a náhle vše bylo snažší. Na klinice bylo plno mladých bezvadných kolegů, kteří mi dost pomáhali, když jsem něčemu nerozuměla, ale dále tam bylo úžasné odborné vedení staršími a zkošenými lékaři. Hodně jsem se naučila.

Obhájila jsem doktorát na Humboldtově Universitě v Berlíně v lednu 1992. Téhož roku jsem složila atestaci z oboru dermatovenerologie a začala jsem pracovat několik měsíců u mé mamičky. Přihlásila jsem se na konkurs flebologického stipendia do Vídně, který jsem vyhrála a nastoupila jsem na kliniku Prof. Partsche, významného flebologa. Pan profesor mi hned uložil rozsáhlou práci, za kterou jsem mu byla velmi vděčná, jelikož jsem se opravdu ve flebologii velmi zdokonalila. Ve Vídni jsem pak byla něco přes rok a prožila jsem zde krásné období, již jsem zde pracova na sále a dělala svoji vysněnou flebektomii. Po dokončení práce jsem odjela ještě do Francie, kde jsem pobyla ve Strasbourgu u slavného flebologa Roberta Stemmera a Dr. Christiana Furderera, který mne naučil u flebektomie pracovat s jehlou místo skalpelu. Tím jsem úžasně získala, jelikož práce s jehlou je mnohem lepší pro pacienta než skalpel, jelikož se to projeví v kosmetickém efektu. Díky Robertu Stemmerovi jsem mohla navštívit semináře v Příži a Canne, kde to byl obrovský další přínos pro moji práci. V Canne jsem se seznámila s manželským párem Jacques et Constantia Dortu, kteří nesmírně ovlivnili můj dalčí vývoj. Provedli jako první flebektomii samotné kmenové žíly -velké safény. Na jejichj techniku jsem navázala. Fascinivala mě především v tom, že totiž provedli krosektomii suprafasciálně, to znamená podvaz velké kmenové žíly nad hlavní vazivovou blanou(fascia muscularis). Tuto blánu nepřekračují, a tím se vyhnuli komplikacím poranění mízních drah, tepen a nervů, které se mohou přihodit u klasické operace s krosektomií, která překračuje hlavní vazivovouj blánu (fascia muscularis), takže je vždy subfasciální.

V roce 1994 jsem začala pracovat v nové ordinaci, kterou vybudovala moje mamička v Holečkově ulici.. Začátky nebyly jednoduché. Chtěly jsme vybavit orsdinaci sonografy, tím bylo zapotřebí pracovat od rána do večera,

Moji touhou bylo vylepšit operativu varixů, co možná nejvíce snížit návratnost.. Dalo to hodně práce - vyhodnocování pacientů o dovolené a po sobotách. Výsledek se dostavil.Vypracovala jsem nový postup a provedení metody, kdy provádím odstranění nejen hlavní kmenové žíly, nýbrž současně i obě přídatné kmenové žíly na stehně. Když pacient přijde na zákrok včas, tak je možné současně řešit i čtvrtou kmenovou žílu na lýtku. Timto novým postupem jsem dosáhla výrazné snížení návratnosti žil.

Moji velkou oporou je paní Doc. MUDr. Jitka Kočová,(Ústav histologie a embryologie v Plzni),která se zabývala jako první vývojem povrchového a hlubokého žilního systému. Spolu s as. Věrou Křížkovou se zdařilo dospět k cenným závěrum viz literatura. Díky histologii křečových žil jsem mohla více proniknout ke složitosti žilní stěny, která je velmi odlišná průsvitem cévy i tloušťkou stěny na různých místech komčetiny v průběhu samotné jedné žíly. Flebektomii tato rozdílnost v průběhu žíly nevadí, kdežto laserové techniky i chirurgii tato rozdílnost činí značná omezení v provedení výkonu.